Máme se omlouvat za vyhnání Němců z Československa?

I.

Článků o omluvě Čechů za vyhnání sudetských Němců je bezpočet. V poslední době jejich produkce sílí. Mají jedno společné. Vidí minulost především očima tzv. sudetských Němců. Z nich dělají oběti a z nás zločince, kteří při vyhánění Němců se dopustili zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a dokonce i genocidy.

Jde o texty, které zásadně ignorují, že dějiny čs.-německých vztahů nezačínají po druhé světové válce, nemluví o rozhodnutí spojenců z Postupimi o přesídlení Němců z Československa, ale i z Polska, Maďarska a Rakouska, ale i celou řadu dalších skutečností. Spojenci toto rozhodnutí nám oznámili diplomatickou cestou a naše vláda jím tímž způsobem souhlasně odpověděla

Celý proces přesídlení řídila, kontrolovala a vyhodnocovala Spojenecká kontrolní rada (SKR). Ve svém Usnesení z 20. listopadu 1945, zejména stanovila kolik Němců bude celkově z výše států uvedených přesídleno, v jakém počtu do jednotlivých okupačních pásem okupačních pásem a určila i časový harmonogram přesídlení německého obyvatelstva, jak dosvědčuje následující dokument.

Plán organizace odsunu Němců z Československa, Polska, Maďarska a Rakouska

Usnesení Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně 20. listopadu 1945*

 

1. Veškeré německé obyvatelstvo, které bude odsunuto z Polska (tři a půl miliónu osob), bude přijato do sovětského a britského oku­pačního pásma v Německu.

 

2. Veškeré německé obyvatelstvo, které bylo odsunuto z Česko­slovenska, Rakouska a Maďarska (3 milióny 150 tisíc osob), bude při­jato v americkém, francouzském a sovětském okupačním pásmu v Německu.

 

3. Předběžné rozmístění obyvatelstva do jednotlivých pásem bude následující:

 

a) do sovětského pásma

z Polska 2,000.000 osob

z Československa 750.000 osob

 

b) do britského pásma

z Polska 1,500.000 osob

c) do amerického pásma

z Československa] ,750.000 osob

z Maďarska 500.000 osob

 

d) do francouzského pásma

z Rakouska 150.000 osob

 

4. S přejímáním obyvatelstva z výše uvedených zemí bude mož­né začít ihned po potvrzení tohoto plánu, a to podle tohoto rozvrhu:

v prosinci 1945 - 10% celkového počtu

v lednu a únoru 1946 - 5 % celkového počtu

v březnu 1946 - 15% celkového počtu

v dubnu 1946 - 15% celkového počtu

v květnu 1946 - 20% celkového počtu

v červnu 1946 - 20% celkového počtu

v červenci 1946 -10% celkového počtu

Změny mohou nastat v důsledku počasí nebo dopravy a po získání podrobnějších informací o počtu odsunovaného obyvatelstva... **

 

* Kontrolní rada složená ze zástupců čtyř spojeneckých velmocí - USA, Anglie, Francie a Sovětského svazu - byla vytvořena jako vr­cholný orgán spravující poražené Německo. 20. listopadu 1945 byl schválen její plán organizace odsunu německého obyvatelstva.

 

** Český překlad cit. podle: V. HAlDU, L. LÍSKA, A. ŠNEJDÁREK, Německá otázka 1945 - /963. Dokumenty a materiály. Praha 1964, s.99.

 

Zprávu o usnesení Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně z 20. li­stopadu 1945 sdělili zástupci velmocí - sovětský, britský a americký velvyslanec v Praze - československé vládě zvláštními nótami z 28. listopadu, 3. a 7. prosince 1945. Archiv ministerstva zahraničních vě­cí, Německo 1945-1950, k 13, 03, Č. 72744/45.

Československo se řídilo Usnesením SKR z 20.11.1945 a úzce se SKR spolupracovala při provádění přesídlení. V době, kdy většina německého obyvatelstva z Československa byla již přesídlena do Německa, vyjádřili se k jeho provedení i představitelé SKR.

Jak hodnotily provedení odsunu spojenecké orgány?

 

Citujme přímo ze zprávy pplk. Štěpána Andrease, vládního zmocněnec pro provádění odsunu Němců:

 

Ukončení odsunu Němců z Československa. Informace československého vládního zmocněnce pro ministra zahraničních věcí Jana Masaryka o jednání s představiteli Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně v září 1946

 

Ve dnech 16.-18. t. m. jednal jsem v Berlíně za účasti odborných expertů ministerstva národní obrany hlavního štábu (pplk. gšt. Žampach) a ministerstva zahraničí (mjr. Dr. Ševčík) s vedoucími osobnostmi americké a ruské okupační vojenské vlády v Německu o všech otázkách souvisejících se skončením transferu, resp. o modalitách organizace odsunu v posledních fázích. V rámci jednání učinil jsem návštěvu u amerického generála Lucia D. Claye a ruského genlejtnanta Lukjačenka.

 

Oba jmenovaní činitelé tlumočili mně dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu. V duchu tohoto pro nás potěšujícího uznání probíhala potom ovšem i všechna další jednání s americkými a ruskými činiteli, takže výsledek sjednaných dohod je pro nás optimální a poskytuje definitivní a plnou záruku, že transfer bude skončen včas a důsledně.

 

* Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 19454-1950, k 13, o 5, č. 201 004/46. Zpráva uložená v tomto fondu je nedatovaným a nepodepsaným opisem. Z dalšího materiálu je zřejmé, že československým vládním zmocněncem ve Spojenecké Kontrolní Radě pro všechny záležitosti transferu Němců byl pplk. Štěpán Andreas.

 

Takto hodnotili přesídlení německého obyvatelstva z Československa americký generál Lucius D. Claye a ruský generál Lukjačenko. Nenechme si vnucovat od landsmanů a jejich německých patronů a českých souputníků jejich vidění „vyhnání“, které je krajně pochybné a nadto v rozporu s historickou pravdou. Tito pánové nás viní ze zločinů válečných, zločinů proti lidskosti a genocidy. Podle nich jsme se měli dopustit krvavých etnických čistek založených na kolektivní vině.

 

Problém pro tyto „přátele“ českého národa spočívá v tom, že po oněch krvavých etnických čistek zbylo v republice téměř 250 tisíc Němců a kolem 90 tisíc německých antifašistů zcela dobrovolně a za zvlášť výhodných podmínek pro ně přesídlilo v samostatných transportech do Německa. Mnozí z nich odešli do východní zóny, která je oslovila s nadějí, že přijdou a účastní se výstavby nových německých orgánů.

Tyto skutečnosti zcela přesvědčivě svědčí o tom, že jsme se žádných etnických čistek nedopustili a vůbec ne těch, které údajně byly založeny na kolektivní vině.

 

II.

Je nutné uvést i základní informace o tzv. divokém odsunu německého obyvatelstva.

Docházelo k nim spontánně, zvláště v místech, kde vzniklo silné napětí mezi tamními Němci a čs. obyvatelstvem, jež hrozilo přerůst do krvavých konfliktů mezi Čechy a Němci, rozhodovaly a řídily je místní orgány. Můžeme uvést situaci a její řešení v Brně.

 

Akce Čechů proti Němcům a kolaborantům

Informace o situaci v Brně v květnu 1945

 

23. května 1945 informoval ministr Stránský vládu o návštěvě de­legace národního výboru Brna. Sdělila mu, "že tam mají ve vězení asi 1 600 zajištěných osob, z nichž asi 1 500 jsou Němci a zbytek Češi. Obyvatelstvo Brna se srocuje před vězením a žádá okamžité souzení a potrestání těchto osob. Národní výbor musel před vězením umístit kulomety. Situace je povážlivá, neboť hrozí nebezpečí, že zajištěné osoby budou buď lynčovány, nebo že národní výbor k jejich záchraně bude muset střílet do českého lidu..."

Archiv Úřadu předsednictva vlády, vláda 23. května 1945 *

 

O legalitě a legitimitě transferu

německého obyvatelstva z Československa

Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc.

 

Z obsahu jednání Postupimské konference i z dalších dokumentů vyplývá, že odsun německého obyvatelstva uskutečněný před zahájením této konference byl na ní velmocemi se souhlasem vzat na vědomí a dodatečně byl potvrzen. Další transfer se uskutečňoval v souladu s rozhodnutím této konference.

 

Postupimská konference 1945

Záznam deváté schůze šéfů vlád, 25. července 1945 v 11 hodin 25 minut

 

„Churchill: Je ještě jedna otázka, která sice není na pořadu jednání, ale kterou by bylo třeba projednat, totiž odsun obyvatelstva. Je velký počet Němců, které je třeba odsunout z Československa do Německa.

Stalin: Československé úřady tyto Němce evakuovaly. Nyní jsou v Drážďanech, Lipsku a Saské Kamenici.

Churchill: Domníváme se, že je třeba přesídlit 2,5 sudetských Němců. Kromě toho se Československo chce co nejrychleji zbavit 150 000 německých občanů, kteří byli svého času přesídleni do Československa z říše. Podle našich informací opustili Československo jen dva tisíce z těchto 150 000 Němců. Přemístit 2,5 milionu lidí není maličkost Ale kam je přemístit. Do ruského pásma?

Stalin: Velká část jich jde do ruského pásma.

Churchill: My je svém pásmu nechceme.

Stalin: My to ani nenavrhujeme. (Smích)

Churchill: Přinesou si sebou své hladové krky. Mám dojem, že odsun  ještě pořádně nezačal.

Stalin: Z Československa?

Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.

Stalin: Mám informace, že Češi Němce upozorní a potom je vystěhují…“

 

Co vyplývá z uvedené diskuse mezi Churchillem a Stalinem?  Že oba dva původně počítali s tím, že Němci z Československa budou rychle přesídleni. (Churchill: Mám dojem, že odsun  ještě pořádně nezačal. Stalin: Z Československa? Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.)

III.

Proč se z německé.a dokonce i z naší, zarytě mlčí o tom, že jsme z vyšetřovací vazby po druhé světové válce propustili velké množství tzv. sudetských Němců -zločinců, kteří se dopustili trestních činů, na něž byla sazba pod 10 let. S některými z nich dokonce ani vyšetřování nebylo zahájeno. Odešli ke svým rodinám, aby společně mohli být přesídleni do Německa. Pokud vím, tak žádné poděkovaní za tyto humánní činy ze "sudetoněmecké strany" nikdy nezaznělo.

 

V každém přesídlovacím transportu jel čs. důstojník, který odpovídal za bezpečný převoz Němců na čs. - německé hranice. Transporty, které jely k cíli delší dobu, měly stanovené zastávky, kde na transportované čekalo teplé jídlo, potřebné lékařské ošetření, léky.

 

Na hranicích velitel transportu písemně předával na tištěném formuláři na západní hranici transport pověřeným americkým důstojníkům, kteří zkontrolovali, zda transportovaní jsou řádně vybaveni. Tito mohli přednést i své stížnosti při prohlídce transportu.

 

IV.

I v ostatních osvobozených státech, které Němci okupovali, vyvstávala otázka, jak se rychle německého obyvatelstva zbavit. Uvedeme jen několik příkladů toho, jakým způsobem se to dělo.

 

W.Churchill k možné bezprostředně poválečné situaci řekl:

„…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou." ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20).

 

Armija Krajowa - Jak přesídlit německé obyvatelstvo z Polska. Souhlasil i F. D. Roosevelt

 

Otázku, jak provést přesídlení Němců z Polska, řešila i. Na toto téma jednali její představitelé s některými spojeneckými státníky. Franklin Delano Roosevelt se v době rozhovoru se zástupcem polského hnutí odporu Janem Karskim, souhlasně vyjádřil k představě vedení podzemní Armiji Krajowej, že po osvobození Polska bude rozpoutána krátká vlna krajního teroru vůči německému i trvale usídlenému – německému obyvatelstvu, která je pohne k urychlenému. „dobrovolnému“ vystěhování. Prezident k tomuto plánu pouze podotkl: „Němci si to zasloužili“. (Z knihy „Rozumět dějinám“ , Gallery 2002, str. 190)

 

Jak řešili problém přesídlení německého obyvatelstva de Gaullovi Svobodní Francouzi?

 

Ti přesně aplikovali polský, Armií Krajowou roku 1943 deklarovaný model. Po vstupu do Alsaska postříleli na 8.000 tamních Němců, čímž dali podnět k „spontánnímu útěku" nejen říšskoněmeckých válečných přistěhovalců, ale i části za nacismu zkompromitovaných německých starousedlíků. Většina bilingvního obyvatelstva poté jednoduše konvertovala zpět k francouzské identitě. (Z knihy „Rozumět dějinám“ , Gallery 2002, str. 194–195).

 

Takže bylo více způsobů, jak "přesídlit" německé obyvatelstvo. Zajímavé je, že proti těmto skutečně velmi drsným způsobům jednání s Němci snad nikdo a nikdy neprotestoval. Dočkáme se, že naši či jiní germanofilové tak učiní někdy v dohledné době? Domnívám se, že k tomu nedojde, i když by pro to svědčila i řada dalších důvodů.

 

Závěrem

 

Opakujme ještě jednou! Němci z Československa nebyli vyhnáni, ale přesídleni. Americký generál L. D. Claye a ruský genlejtnant Lukjačenko tlumočili dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu.

 

Připravil Dr. O. Tuleškov